Mileniálové a finance, co umí na co jim nejde

Tak předně o koho vlastně jde, když se řekne mileniál? Jste si jistí, že to víte, nebo vůbec ne?

Je to velmi početná demografická skupina mladých lidí, narozených v rozmezí let 1981-2000, tzn. že jim je dnes mezi 18-37 lety. Někdy bývají označováni i jako generace Y a mileniálové se jim říká proto, že na začátku 21.století dosáhli prahu dospělosti.

Přesto, že nejde všechny házet do jednoho pytle, hovoří se o mileniálech často jako o generaci dětí, které rodiče permanentně chválili a říkali jim, jak jsou výjimeční.

Možná i díky tomu jsou hodně narcističtí a disponují dost přehnaným sebevědomím.

Na druhou stranu jsou velmi optimističní a protože vyrostli v kultuře velkých změn (pád socialismu, nástup internetových technologií, ..) nebojí se jich a jsou velmi flexibilní. Rádi cestují a zábava je pro ně důležitější než práce.

Tohle je důležitý postřeh!

S klasickým uspořádáním světa nesouhlasí, ale měnit ho nechtějí. Chtějí se jen mít dobře. O jejich požadavcích při pracovních pohovorech kolují na internetu desítky vtípků a ještě více videí.

Odmítají pracovat na úkor svých koníčků nebo vztahů s přáteli, nebudou pracovat přesčas, ani nést jakékoliv riziko. Představují si, že bude mít zaměstnavatel pro to vše pochopení a nabídne jim zkrácený úvazek, flexibilní pracovní dobu a samozřejmě práci z domova….

Na to, jaké však mají nároky, je zase fajn, že se o práci nebojí, stejně jako ochotně mění místa.

Peníze však považují nikoliv za cíl, ale jen za prostředek, jak si užívat života.

Další důležitý postřeh!

K půjčkám mají mileniálové velmi kladný vztah.

Jak jinak si ostatně mladý člověk může dopřát to, co zrovna potřebuje nebo chce, když ještě nemá žádné nebo minimum úspor.

Miléniálové však umí i spořit, naučili se to od svých rodičů – generace X.

Příliš však nevěří ve spoření dlouhodobé. Možná i proto, že byli dětmi, nebo velmi mladí, když se v roce 2008 zhroutila globální finanční infrastruktura. Americké bohatství se tehdy zmenšilo o 12 trilionů USD a triliony to už je míra, ve které se počítá jen velmi výjimečně pokud jde o peníze (jeden trilion je 1000 bilionů a jeden bilion je milion milionů, v numerickém zápise je 1 trilion 10 na patnáctou).

Prostředky na záchranu bank a finančních institucí byly poskytnuty z federálních (rozumějte státních) peněz. Těch bank a institucí, které svými úvěrovými praktikami přispěly ke kolapsu systému.

Krize měla samozřejmě dopad na úspory rodičů dnešních mileniálů a není se proto co divit, že díky těmto zkušenostem investicím příliš nedůvěřují.

Podle nedávného průzkumu, který proběhl ve Spojených státech si 30% této generace pravidelně spoří, avšak pouze v hotovosti. Investice do akcií je moc nezajímají. Pravda, občas investují do drahých kovů, dluhopisů nebo kryptoměn.

Zvláště poslední zmíněná strategie je na pováženou, neboť trh s kryptoměnami zažívá velké výkyvy a neměl by být chápán jako stabilní prostředek dlouhodobého investování. A zde průzkum odhalil největší nedostatky generace mileniálů ve vztahu k úsporám.

66% lidí generace mileniálů nemá žádné úspory, kterými by mohli disponovat v důchodovém věku!

Přitom i nespořící většina přiznala, že zaměstnavatel, u kterého pracují, nabízí penzijní program, do kterého se mohou zapojit.

Nyní se trochu přeneste na mapě, poněvadž v tuzemských podmínkách bude statistika úspor mileniálů velmi podobná té americké.

Prodlužující se délka života a snaha zachovat si pohodový styl fungování znamená podle expertů pravidelně spořit 15% z příjmu na důchod.

V českých podmínkách je to navíc velmi jednoduché a výhodné. Když vložíte měsíčně 1000 Kč, stát vám k tomu ročně přidá 2760Kč. Znamená to zhodnocení 23%, které vám dnes nikdo nikde nezaručí. Navíc se státní účastí.

A rovnou si můžete část z těch „doporučených“ 15% odškrtnout, jako splněnou. Samozřejmě, že to samo osobě nestačí a bude třeba vymyslet další způsob investování a tím spoření, ale už to nebude tak těžký úkol jako na začátku.

Dalším vhodným doplňkem do portfolia investic může být třeba investování do P2P půjček, které nevyžaduje velkou počáteční investici a přináší zajímavé zhodnocení.

A závěr?

Pokud jde o mileniály, jsou to pořád velmi mladí lidé, kteří mají život před sebou a i když je zatím téma úspor na důchod míjelo neznamená to, že je pozdě.

Nikdy není pozdě začít!

Takže mezi hlášky mileniálů typu: „Jaký to má smysl?“ „Kde mám telefon?“ nebo „Život začíná po práci“ může klidně časem přibýt i „V důchodu jsem v pohodě.“

 

 

Sdílejte tento článek